INSIDE OUTSIDE
rok: 2016
místo: Praha Bohnice
Aby bylo jasno, neděláme jen dvorky divoké a zarostlé.
Dvorek, který představujeme tentokrát, je protipólem řízeného chaosu u nás v Husovicích. Nachází se na okraji pražských Bohnic a my jsme v návrhu naopak ctili pravidla geometrie a řádu. Je tak trochu po Japonsku minimalisticky laděn, a vše je v něm uspořádáno jako v pokojíčku.
Poté, co nás oslovila velmi sympatická mladá rodina, byl ze tří variant vybrán návrh, který ponejvíce vyhovoval životnímu stylu páru se dvěma malými dětmi. Prostor byl opravdu nevelký, v podstatě „nádvoříčko“ mezi hlavním obytným domem a vejminkem, který na místě původně opravdu existoval.
Nároky a zadání byly skromné a praktické. Navrhovaly se přístupové cesty k oběma rekonstruovaným objektům, zahradní sezení a maličká, okrasně-pěstební část, která slouží bylinkám i dekorativnějším druhům a tímto také zdobí průhledy z oken vejminku.
A trávník. Ten je důležitý neb jsou zde děti, které mají k dispozici i malé pískoviště. To se v případě potřeby jednou změní na dekorativní podrostový záhon pod keřem muchovníku.
Zeleň trávníku opticky prodlužuje podlahu v domě, a když se v létě otevřou francouzská okna obývacího pokoje do dvorku, vše se propojí v pokoj jeden. A tak trávník využívají hojně i rodiče - lehnout si na lehátko v teplém letním podvečeru je prý na severně orientovaném dvorečku slast. Věříme :).
A rostlinstvo? Druhy byly pečlivě vybírány, protože je jich spíše pomálu. Důležitou roli hraje textura a struktura - ta působí celý po rok. A tak jsou zde vysazeny trávy, hosty, hortenzie, popínavé akebie, bambus, buxusové koule a spousty jarních cibulovin.
Všechny tyto rostlinky vynikají na pozadí cihlové zdi, která je prostě nadčasovou klasikou a je to marné, ale málokterý materiál všemu tomu rozličnému listí TAK sluší …
Ze dvorku se vychází na ulici malou boční uličkou. Tu jsme ozelenili po stranách jednoduchým záhonkem a také baldachýnem zpopínavek na ocelových lankách.
Ulička je propojena s ulicí polotransparetní brankou, která je také z naší produkce.
A jsme na ulici.
Tu jsme dlouze pozorovali, až jsme se usnesli, že ozeleníme i okolí starého sloupu, který je umístěn na hranici veřejného chodníku a silnice.
Ano, je to ono typické, plíživé, nezákonné ozeleňování, které se v našich končinách moc nenosí. Leč spouští velkou spoustu sociálních reakcí většinou pozitivně laděných. Dříve skeptičtí sousedé i spřátelení kolemjdoucí vnímají tento malý ostrůvek zeleně s úsměvem na rtech, a o to prostě šlo!
Rádi bychom toto aplikovali i jinde (místa je fakt dost), dokud nás nezabásnou a nepůjdeme bručet… :) Vám, co o tom přemýšlíte (a trochu se třeba bojíte), vřele doporučujeme!
Jedna moudrá věta praví, že není malých úkolů, a toto byl pro nás jeden z nich. Výsledek je funkční a prý přinesl svým obyvatelům - a co je důležité, nejen jim - spoustu emocí, přestože je dvorek a jeho okolí na první pohled tak klidný a jednoduchý.
foto: archiv Partero, foto č. 10 a 11: Jaroslav Kvíz
