MOVIE STAR

rok: 2015-2017
místo: Zlín
architekt domu: Pavel Mudřík

I mezi našimi zahradami existují takové, které budou ve vztahu „dům – zahrada“ hrát vždy roli vedlejší. Je to tak naprosto v pořádku, neboť je to způsobeno tím, že dům, který obklopují, je zkrátka natolik silný a dominantní, že není potřeba jej překřičet jeho okolím.

A taková je i elegantní vila ve Zlíně, kolem které jsme měli za úkol vytvořit adekvátní prostředí.  A tak jsme po špičkách, polehounku, potichoučku „zazahradničili“. S pokorou a odstupem. Přesto vznikl koncept, který je snad dostatečně silný na to, aby se obě role - vedlejší i hlavní potkaly v jednom „představení“.

Na rozdíl od ostatních staveb, ke kterým se většinou dostáváme už během průběhu jejich vzniku, zde jsme přišli a zahrada už byla hotová. Takže jsme zase přemisťovali, dosazovali a předělávali. To dobré a cenné jsme samozřejmě ponechali.

Dům se nachází na nádherném místě u lesa, přesto nebyly zakládací podmínky úplně jednoduché: oslunění pozemku, které se během dne dramaticky mění, spolu s jílovitým podložím a konkurencí lesa nám docela slušně „zatopili“. Terénní úpravy už byly také hotovy, takže v tomto směru se žádné drama neudálo.

A tak jsme pracovali s tím, s čím pracovat umíme. S pohledy. A s průhledy. Se stávající okolní vegetací. A s jednoduchou geometrií. A také s místy, kde se prostě neděje nic, protože se ani nic dít nemá. Hlavní roli je potřeba nechat vile. Je totiž jako úžasná herečka v dobrém bijáku.

První dějství se odehrává již ve vjezdu, kde hmota domu rámuje jeden z hlavních průhledů do zahrady. Nálada se tu mění, díky slunci, které se tudy přes den stěhuje. Dům je zde nádherným vzácným rámem, zahrada krajinkou v něm.

Projdete a jste tam - v  krajině zahrady, kde už se žije a bydlí.  Zahrada vplouvá do intimního vnitřního zálivu s bazénem a vším tím pohodlím, které k životu venku patří.

Tady se také poprvé objevuje princip stálezelených pásů, který je využit pro výsadby v předzahrádce a ještě si jej podrobněji představíme.

Z místa pobytu, s ohledem na důležitost všech pohledů, je zpracován svah pod lesem, který vizuálně přitahuje pohledy z hlavních pobytových místností vily. Ten se proměňuje v závislosti na ročním období. Je osázen původními rhododendrony s podsadbami stínomilných trvalek a jarních keřů.

Na konci zahrady, v místě pod lesem, se v současnosti dokončuje další intimní sezení s houpačkou a tady se zahrada mění z intenzivní podoby do té extenzivnější - trávník přechází do louky se sadem.

Přírodněji pojatá luční partie se zbytky starých jabloní navazuje na dolní část pod vilou, kde mizí ve volný, vzdušný prostor a dům hraje sólový part. Působí tu hmota, zrcadlení a nádherné výhledy. Nic dalšího už není potřeba, neboť okolní vegetace v roli komparzu opět podporuje hlavní hrdinku.

Dolní roh je akcentován jednoduchou výsadbou z habrových řádků. Volná kompozice se zde připravuje na jednoduchý řád a organizovanost v předzahrádce.

Tou zahradu zakončujeme. Svažitou polohu jsme upravili pomocí stálezelené vegetace, která v ní vytváří atmosféru čajovníkových plantáží. V pohledové ose okno - zahrada je vysazena skupina bříz.

Praktický pohyb je řešen pomocí cestičky s dřevěnými pražci, která slouží k tomu, aby zahradu mohl každý dle libosti obejít.

Stálezelené řádky jsou zatím organickou strukturou, jednou bychom je rádi viděli ve formě zelených stříhaných prahů, tak jak byly navrženy. I když kdo ví… Také nedokážeme rozhodnout, zelené korálky aktuálně vytvářejí krásný kontrast k jednoduché hmotě domu a možná tak i zůstanou …

Čím skončit?  Příroda, ta původní i nová se nádherně zrcadlí ve tváři krásné vily a my děkujeme všem, kteří se podíleli!

Jistě se budou všichni zajímat, takže v hlavní roli: vila architekta Pavla Mudříka.

fotografie: archiv Partero