ZAHRADA POD TROSKAMI

rok realizace: 2021
místo: Troskovice

Oblé homole kopců Českého ráje a mezi nimi vesničky, potoky, mokřady a rybníky, občas studánka či vodopád, skály a les.

Z majestátní výšky shlíží velkolepá zřícenina hradu Trosky na louky a sady v podhradí.

A právě zde, pod vrchem mezi starými švestkami, leží pozemek a novostavba rodinného domu, z něhož je radost pohledět do všech stran. Ať už na archetypální siluetu Trosek, tak do řad stromů a pokroucených větví okolního slivoňového sadu.

Přírodní okolí, harmonické výhledy, citlivá práce člověka v krajině a blízké zdroje skvostného stavebního materiálu udělaly krásu tohoto místa zpola hotovou ještě dříve, než jsme se k dílu dostali my.

Na nás tu však stále zbylo mnoho k řešení – čištění starého sadu, zobytnění zahrady, propojení jednotlivých částí, dosadby, oddělení nebo naopak otevření prostoru a nové funkce pro obyvatele – to vše samozřejmě promyšleno do posledního detailu.

Dům a stodola na místě už stály, když jsme se na místo přijeli podívat poprvé. Hrubá stavba však trpěla častým neduhem dnešních novostaveb – jaksi výškově trčela ve vzduchu a čekala na přístupové schodiště nebo terénní násyp. A tak jsme tuto zahradu nezačali zelení, ale architekturou, namáhanými povrchy a funkčními stavbami.

Našli jsme místo pro všemožné technologie, čističku, systém drenáží, studnu, technologii jezírka i bazénu. Při navrhování vstupního prostoru domu jsme se vyhnuli nákladným přesunům zeminy a po vzoru venkovských stavení vzniklo široké kamenné zápraží v délce domu, díky němuž se vstupní schodiště rozpustilo do dvou částí, a hmota domu získala solidní základnu. To celé včetně fasády domu je krásně vyvedeno z místního pískovce v teplých okrových tónech.

Pískovec lemuje i příjezdovou cestu k domu, stodole a doplňuje plochu parkování. Zdánlivě stará prašná cesta zpevněná kamenem tak má dokonce svůj kladecí plán, kde každý kus pískovce našel své místo.

Poslední hold pískovci, králi místních materiálu, jsme vzdali při stavbě jednoduchého bazénu nad domem. Dům i stodola mají naprosto bazální tvar, a tak i bazén zůstal v základní hmotě, čistý kvádr zasazený doprostřed mírně svažité louky.

Terasu za domem oklopuje pobytový trávník, v jeho blízkosti se lze svlažit v bazénu.

Zahrada pak byla hrou prostoru, dosadeb, nejrůznějších souvislostí a propojek. Veškeré objekty – stará stodola, dům, maringotka, bazén, terasa – na zahradě leží rozhozeny tak trochu jako na rozehrané deskové hře. Stavbičky rozložené na vcelku velké ploše pozemku mají každá svůj prostor a určitou volnost. O to důmyslněji jsme museli trasovat jejich vzájemné propojení. Nechtěli jsme zahradu ‘rozsekat’ všemožnými cestami a cestičkami, a tak jsme zpevňovali jen frekventované partie u stodoly a domu, ostatní trasy zůstávají jen naznačeny v zeleném koberci.

Ve vzdálenějších partiích pozemku roste louka ponechaná občasné seči. Luční cestičky propojují všechna místa pobytu – sad, trucovnu či apartmá pro hosty v maringotce.

V jihovýchodním rohu pozemku je umístěno koupací jezírko – přírodní biotop. Hladina biotopu odráží slunce i výhledy na hrad.

Jedna z tras vede skrz střed zahrady, další vede zase po obvodu pozemku – procházka pro majitele anebo vítaný výběh pro psa.

Sad za domem potřeboval spíš citlivou probírku a řez nežli dosadby, a tak jsme ovocné stromy zredukovali a nechali je volně dýchat.

Mezi stodolou a západní stranou domu vzniká sevřenější zákoutí s takřka ‚atriovým‘ efektem, k pobytu či posezení mezi záhony hortenzií, mavuní, škornic a travin.

Na východní hranici je dosázen keřový lem a stromořadí sousedící s vedlejším sadem. Kromě pár dalších stromů je ale prostor zahrady ponechán volný, aby zbytečné ozdoby a výplně nezastínily tu nádhernou kulisu, kterou zde nabízí sama krajina.

Naším cílem bylo vytvořit přírodní zahradu s úctou ke geniu loci a ochraně místa. Ač prostorově velkorysá, zůstává zahrada pod Troskami skromnou venkovskou realizací na překrásném místě.

fotografie: archiv Partero