WAVY

rok: 2019
místo: Suchdol, Praha
architekt domu: KoOA architekti

Jsme na okraji pražské čtvrti kousek nad Vltavou. Přestože ze zahrady není na řeku výhled, přítomnost vody a tvar říčního údolí cítíme z výhledů do okolní krajiny. A tak se voda vtiskla i do našeho návrhu. Ne však v kapalném skupenství, ale spíš metaforicky – ať už ve formování terénní vlny, tvaru keřových lemů, i v samotném architektonickém návrhu – protože především dům připomíná parník, který tu vysoko nad řekou nadobro zakotvil.

Plavbu ale začínáme na jižní straně domu, kde se kromě vjezdu pro auta našlo místo i pro trochu zeleniny v produkční zahrádce. Pod korunami meruňky a broskvoně lze nerušeně pěstit, v úrovni nad dlážděným příjezdem do garáže.

V předzahrádce, podél jihozápadní stany dlouhé domovní fasády, se nám otevírá úplně jiný svět. Ten už není tak jednoduchý a čistý. Jakoby tisová vlna, jež na opačné straně domu kulminuje, překlenula dům a teď se ocitáme v barevném světě pod hladinou.

Borovice, škumpy a oblaka rhododendronů – se skví na pozadí zdi a plotu popnutých nádherně barvícím přísavníkem. K tomu trsy prosa, rákosovky a metlice, bergenie či rozchodníku v žulových spárách.

Po schůdcích z předzahrádky můžeme vystoupat na první palubu - střechu domu s velkou kamennou terasou a bazénem.

S bazénovou terasou sousedí drobná plocha zelené střechy, kde dominují traviny, třtina, kostřava a kavyl, stejně jako v truhlících na nejvyšší úrovni střechy.

Exotiku tady podtrhuje prázdninová atmosféra u bazénu, palma v nádobě, i bambus prorůstající střechou z atria. Výhled do hlavní části zahrady není najednou říční scenérií - hladinou trávníku zpěněnou tisovými keři.

Již není pochyb, najednou hledíme na velké táhlé vlny oceánu s pěnou vůně soli, předzahrádka po naší pravici hraje barvami korálového útesu.

Vraťme se teď ale zpět do hlubin bylinného patra…

… to obsadila ozdobnice, pichlavé bochánky stříbro-zelené kostřavy, polštáře rákosovky, prosa, doplněné barevným akcentem rozchodníků a hvězdnice.

V barevné paletě přes léto zazáří bílé okvětní lístky třapatky. Barvy kolem už neevokují řeku, ani dávné doby, spíš lesklé šupiny ryb nebo snad něco ještě exotičtějšího?

V severní část zahrady najdeme ukryté jednoduché stání pro auto dlážděné štípanou kostkou a hlavní vstup do domu.

A jsme opět v hlavní části zahrady. Tisový lem se tady, jako pěna na řece, drží podél okraje, tu zapluje po vlně směrem do středu trávníku, kde se roztrhá na několik nahodilých chomáčů.

V menších zákoutích se najde místo pro lavičku, ovocný strom, dřezovec, i malé koupací jezírko, tzv. louži pro psa, který je velkým milovníkem vody.

Máme radost, když je nám svěřena tvůrčí důvěra a můžeme se někde ‘rozšoupnout’ či malinko zaexperimentovat a to se nám na této zahradě opět povedlo.

Snad i majitele ladí jejich zahrada na tu správnou vlnu a těší se z léta, z pobytu u vody i pestrých barev podzimu.

fotografie: archiv Partero