ZTRACENO V MLZE

rok: 2010
místo: Praha

Těmito fotografiemi bychom se rádi podělili o radost nad mlžným ránem, které jsme prožili na jedné z našich zahrad.

Z toho, jak a proč milujeme mlhu, jsme se už několikrát vyjevili. Na rozdíl od husté bílé zimní mlhy jsme letos mohli prožít tu časně podzimní. Ranní mlhu, která krajinu i mysl zahalí do jemného dechu, přičemž barvy a struktury rozhodně nemizí…

Vše zelené a barevné dostává jemný akvarelový odstín - jakoby se člověk díval přes clonu opálového skla.

Návštěvník zahrady je ztišen a přikován atmosférou prostoru, pluje zahradou a vše se přiblíží tak, že člověk najednou úplně jinak a intenzivně vnímá tvarosloví kolem.

Vše je na dosah. A zatím vším jest modré nekonečno. Tvary a barvy kolem vábivě lákají k doteku a zahrada dostává opravdu nefalšovaný magický rozměr. Jindy přehlédnutelné detaily tu náhle vystupují.

Náladové fotky z naší první podzimní mlhy sdílíme proto, neb ani my se podobných kouzelných chvil bohužel neúčastníme moc často… Asi nepřekvapí, že celý zázrak stejně jako mnoho dalších magických okamžiků netrvá moc dlouho.

Možná je to jenom pocit, neboť v člověk ztracen v mlze minuty spíše neměří…

Čas je stejně jako obzor v těchto chvílích nenávratně ztracen, ale je to opravdu jen chvíle.

A pak přijde další zázrak - podzimní ráno, které z mlžného oparu pomalinku a nesměle vystoupí. A s ním také barvy, světlo, stíny a ztracený časoprostor…

Takže zadržte dech a…, mlha je pryč.  A je tu nádherné ráno, se všemi svými barvami babího léta…

Ale to už je na jiný článek…

fotografie: archiv Partero